Na začátek si pojďme říci, co to vlastně ta finanční gramotnost je. Ale nelekejte se, tohle bude jediná definice, zbytek článku bude o mých zkušenostech a věcech, které fungují 🙂
Základem finanční gramotnosti je pochopení, jak fungují peníze, jak je efektivně využívat a správně investovat pro budoucí zisk. To obnáší znalosti o úsporách, investicích, úvěrech, daních a plánování na důchod. Bez těchto dovedností se můžeme snadno stát obětí finančních potíží a finančního nedostatku. Zdá se vám to složité? Za mě je tato definice dost složitá a o to víc je to složité pro naše děti. Ale jak našim dětem tyto znalosti předat jinak?
Jako rodiče máme největší vliv na finanční vzdělání našich dětí. Nejlepší je s nimi o penězích otevřeně mluvit a být jim dobrým příkladem. Samozřejmě je důležité přizpůsobit metody věku dítěte.
S předškoláky rozhodně nebudeme procházet celý rodinný rozpočet, ale můžeme jim pořídit pokladničku a učit je rozdělovat penízky na současné výdaje, na později a na dobu, až vyrostou. Se staršími dětmi pak můžeme diskutovat o rodinných výdajích, aby rozuměly, kolik co stojí a jak dlouho se na to musíme připravovat. Pokud jim nevysvětlíme, že nejnovější iPhone není malý výdaj, budou mít nekonečné otázky, proč jim ho nekoupíme.
Výchova finanční gramotnosti může začít kdykoliv, důležité je najít správný přístup
Učit děti rozhodovat se na základě informací, nikoli emocí, je klíčové. Zvládnutí impulzivních nákupů a odolávání reklamám patří k základním dovednostem. U dětí je to sice složitější, ale stálost a trpělivost v těchto lekcích se vyplatí.
Když začnou děti chodit do školky, můžeme si s nimi hrát na obchod, učit je, jak funguje nakupování a jak snadno lze utratit peníze. Je důležité, aby se naučily, že ne vše musí být utraceno hned.
Předškolákům můžeme dát penízky na zmrzlinu a nechat je vyzkoušet si ji koupit sami. S měsíčním kapesným na druhém stupni pak děti začnou rozumět, jak hospodařit s větší sumou peněz.
Všechny tyto kroky mají za cíl připravit děti na samostatné finanční rozhodování v dospělosti. Čím dříve začneme, tím lépe dětem pomůžeme vyhnout se dluhům a impulsivním výdajům v budoucnosti.
Říkáte si, že je to hezky napsané, ale v reálu to nejde aplikovat? Nebojte, vše co tady píšu, mám ozkoušené se svými vlastními dětmi a zatím to funguje. Chcete znát náš příběh?
A teď reálný příklad jak učím děti finanční gramotnost já
Když se mi narodili Julča a Maty, tak oba dostali penízky do kolébky, bylo to pár tisícovek a mohla jsem si s nimi udělat cokoliv. Nakoupit za ně věci pro miminka, a nebo je schovat pro děti až vyrostou. Ano, máte správné tušení, že jsem je neutratila a začala jsem s nimi náš první krok ke společné finanční gramotnosti. Založila jsem oběma dětem investiční účet a všechny tyto peníze tam poslala s tím, že jsem si řekla, že všechny penízky, co děti za rok dostanou pošlu na tento účet. A tak se bude dít až do jejich dospělosti.
Sama jsem zvědavá, kolik se kolem nich za 20 možná 25 let jejich života protočí peněz. Co myslíte, kolik to bude? Nevím, kolik tam celkově budou mít děti v dospělosti, ale už teď můžu říci, že tam mají desítky tisíc, které kdybych nezačala s investováním, tak by nebyly!
Tímto způsobem jim vlastně připravím „malé všimné“ do začátku jejich života, a přitom to nás rodiče nebude vůbec nic stát. A nelekejte se, i takto malé děti mohou mít investiční účty, pracuje se s nimi, jako kdybyste investovali vy a vybíráte si investiční strategii, která vyhovuje vám rodičům. Ale rozhodně v tom nebuďte sami a nechte si poradit. Účet nemusí být přímo na jméno dítěte, ani to nedoporučuji, nechte si účet na své jméno, jen si ho interně pojmenujte třeba „Děti“.
Hra na obchod – nejlepší způsob jak naučit děti, jak rychle se dají peníze utratit
Až byly děti ve školce, tak už jsme si doma hráli na obchod, aby věděly, jak funguje nakupování a jak rychle se dají všechny penízky utratit. Vzhledem k tomu, že mám doma malé sportovce, tak už se sami začaly seznamovat s nákupem pití a dobrot na zápasech. Vždy dostaly 100Kč na jeden sportovní den a mohly si na začátku s penězi udělat co chtějí. Vždy měly dostatečně velkou svačinu, aby nic nepotřebovaly, ale znáte to, něco si koupit je velké dobrodružství.
Když se děti ze zápasu vrátily, tak jsme si povídali o tom, co si koupily, kolik to stálo a kolik jim zbylo. To, co jim zbylo si mohly nechat na příště s tím, že když měly hodně penízků, tak si část dávaly do pokladničky, aby neměly potřebu vše utratit.
V tomto období nám skvěle zafungovaly povahy dětí. Maty (ten o rok starší) byl odmalička spořivý a nepotřeboval si tolik dobrot kupovat a většinou utratil kolem 20Kč, Julča je typická holka, má ráda utrácení, tu lentilky, tu čokoláda, tu pití a přijížděla většinou s tím, že téměř vše utratila a zbylo ji pár kováků. Párkrát to tak udělala a pak si sama začala všímat, že Maty má najednou mnohem více korunek než ona.
Začala se ptát proč? Nejdříve byla ukřivděná, že Matymu dáváme více, ale vysvětlili jsme jí, jak to je a víte co se stalo? Začala sama od sebe nad utrácením přemýšlet a vždy když se vracela ze zápasu, tak nám hlásila, že utratila jen 10 korun a zbytek si jde dát do pokladničky! Ani nevíte, jak jsem na ni byla pyšná 🙂 A přesně o tom je vzdělávání dětí. Nebojte se s nimi o penězích bavit, radit jim, jak by to měly příště udělat jinak a proč. Jednou do pochopí.
Už i s takto malými dětmi se bavíme o investování. Jak jsem psala, vždy když dostaly peníze od babiček, tak jsme si povídali o tom, že teď penízky nepotřebují, a tak je pošleme na investice, a vyberou si je až budou velký. Teď máme dohodu, že půlku si mohou nechat, ale tu půlku si rozdělí zase na polovinu, a tedy čtvrtinu si dají do pokladničky na později, čtvrtinu do peněženky na běžnou útratu, no a tu polovinu já doplním na původní částku a investuju. Je to takové WINxWIN pro obě strany 🙂
Kapesné už od první třídy? Jasně!
Od doby, kdy děti začaly chodit do školy jsem jim začala dávat kapesné. Dostávaly 20 korun, jen aby si zvykly na „výplatu“ a že si za to opět mohou něco koupit. Tady opět zafungovala škola života. Ve sportovní hale, kde mají tréninky je automat na horkou čokoládu, která stojí 8 korun. Vždy se zeptaly, zda si mohou koupit a já jim to dovolila, vždyť přeci mají kapesné a mohou si s ním dělat, co chtějí. A co myslíte, že se stalo? Druhý týden jim došly penízky, a tak běžely za mnou, abych jim dala další. Co byste udělali vy? Dali byste jim je?
Já jsem byla „krutá“ a řekla, že kapesné bude až prvního a že musí počkat. Že my také nedostáváme výplatu častěji. Nejdříve to obrečely, ale pak jsme si začali o tom povídat a sami se ptaly, jak to teda máme my a co všechno s těmi penězi musíme kupovat. Dozvěděli se, že je dobré si vše dopředu rozplánovat. Nemyslím si, že to napoprvé všechno pochopily, ale u takto malých dětí máte dostatek času se o tom bavit vícekrát. A věřte mi, že si to zapamatují.
Až budou děti větší, tak jim určitě zařídím účet a budou dostávat kapesné i na účet, aby když pojedou na výlet, či zápis mohly používat kartu. Bude to zase skvělá škola je naučit, že když nevidí, kolik jim ubývá z karty, tak je snadné utratit mnohem více a rychleji a že i v tomto případě je potřeba si vše hlídat a plánovat.
Od druhého stupně není špatné dětem dávat kapesné ve výši, která bude pokrývat vše, co na celý měsíc bude potřeba zaplatit. Myslím tím i autobus, obědy, telefon atd. A budeme spolu plánovat celý měsíc dopředu, aby se naučily hospodařit s penězi a pojmenovávat kupičky, či obálky na důležité věci. Aby si klidně zažily to, že utratí více a najednou nebude na autobus, či na oběd. Samozřejmě, že když se to stane, tak dostanou další peníze, ale opět reálně prožijí něco, o čem bude fajn si vykládat.
A to je vlastně vše.
Jaký máte názor na můj přístup k finanční výchově? Jakým způsobem se snažíte naučit své děti finanční gramotnosti vy? Podělte se o své zkušenosti. Těším se na vaše nápady a pokud vás můj blog zaujal, nezapomeňte se přihlásit k odběru. Každé dva týdny vám přinesu nové informace ze světa financí a tipy, které můžete využít ve svůj prospěch.
